Když jsem se zhruba před půl rokem rozhodla, že chci pro Dominička zajistit intenzivní rehabilitace, rozhodovala jsem se zpočátku mezi čtyřmi rehabilitačními centry.

Jednalo se o Adeli a Renona na Slovensku, Klimkovice a Centrum Hájek. Všechna centra jsem zkontaktovala a snažila se získat co nejvíce informací jak od samotných center tak rovněž od rodičů, kteří již s nimi měli nějaké zkušenosti. Nakonec jsem pro Dominička vybrala Adeli v Pieštanech, bylo to hlavně díky jejich rozsáhlým zkušenostem i s dětmi v těžkém zdravotním stavu. Dalším z důvodů byla jejich velmi dobrá komunikace a vstřícný přístup, toto bohužel ostatní centra postrádají. Spousta lidí se mě ptala, proč jsem si nevybrala jiné rehabilitační centrum viz. výše, moje odpověď je jednoduchá. Protože nás oni nechtěli, v Klimkovicích nám řekli, že přijímají a cvičí jen s těmi dětmi, které jim aktivně pomáhají, což je u Dominička problém, taky byla pro ně velkým problémem trvalá kyslíková terapie, bez které se Dominiček neobejde. Když jsme měli jet na osobní prohlídku, paní doktorka z Klimkovic se už ani neozvala. Z těchto důvodu jsme Klimkovice zamítli. Další zařízení bylo Centrum Hájek, opět špatná komunikace a hlavně měli obavy přijmout našeho syna k nim do rehabilitačního centra. Renona Slovensko tam byl problém rovněž se zdravotním stavem Dominička, odmítli ho přijmout z toho důvodu, že je trvale na kyslíkové terapii. A dle mého názoru (i z fotek z facebooku) přijímají pacienty, u kterých je vysoká šance, že se v krátké době postaví na nohy. Adeli Piešťany na toto rehabilitační centrum nemám absolutně žádné výtky. Od první chvíle velmi profesionální a zároveň vstřícný přístup. Ve chvíli, kdy jsme už měli zamluvený termín, jsme stále nevěděli, do čeho jdeme a co Dominička čeká. Měla jsem obavy, zda takto náročnou a intenzivní terapii zvládne. I přesto jsem věřila, že tohle rozhodnutí, bude pro mého syna to nejlepší. Do Adeli jsme přijeli 14.6 2015, ubytovali jsme se, prošli jsme se po okolí a už jsme se moc těšili na následující den, kdy Dominičkovi měli začít terapie. Už první den nás velmi potěšila ochota, že nám na recepci vyšli vstříc a vyměnili nám pokoj, když jsme po příjezdu zjistili, že se do nejmenšího standartního pokoje nevejdeme a také že pro syna byla připravena polohovací postel, na čemž jsem se s asistentkou již dopředu domluvila. První den jsme se sešli s naší milou asistentkou, se kterou jsem vyřizovala celý pobyt v Adeli. Zavedla nás na první terapii, což byla logopedie, která trvala 30 minut. Během tohoto vyšetření nám vysvětlila, jak vše bude probíhat a předala nám týdenní rehabilitační program. Po logopedii jsme zamířili do hyperbarické komory na konzultaci s lékařkou, zda bude moci Dominiček tuto terapii podstoupit. Byla jsem neskutečně moc zklamaná, když mi lékařka sdělila, že tuto terapii nedoporučuje. Kvůli tomu, že je Dominiček trvale na kyslíku, je zde riziko, že by mohl během pobytu v komoře přestat dýchat. Chybělo nám potřebné specializované plicní vyšetření, zda by syn hyperbarickou komoru zvládl nebo ne. Bohužel jsem o nutnosti toho vyšetření nevěděla, takže jsem souhlasila s tím, že tuto terapii nepodstoupí, což mě velmi mrzelo, protože jsem si od hyperbarické komory slibovala velké pokroky. Samozřejmě ale plně chápu obavy lékařky z možného rizika zástavy dechu, ani já bych nechtěla takové riziko podstoupit. Hned poté nás čekala vstupní lékařská prohlídka. Asistentka nám představila neurologa, který měl Dominička během pobytu na starosti a také nám představila náš tříčlenný rehabilitační tým, který po celou dobu se synem cvičil. S lékařem jsme probrali Dominičkův současný zdravotní stav a na konci prohlídky proběhlo kompletní měření rozsahu pohyblivosti kloubů a svalů, aby naměřené hodnoty mohli porovnat s hodnotami po ukončení 14 denního pobytu. Po vstupní prohlídce čekala Domíska první hodina cvičení. Rehabilitační tým potřeboval zjistit co Dominiček dokáže a jaké cviky si mohou dovolit. Po cvičení následovala hodinová masáž, kterou Dominiček skoro celou vyčerpáním prospal. Masáží skončil první den terapií. Přístup všech, se kterými jsme se zatím seznámili, byl velmi vstřícný, lidský a na velmi profesionální úrovni. Když jsem odcházela s Domískem na pokoj, měla jsem ze všeho velmi dobrý pocit a začínala jsem pociťovat, že rozhodnutí, jet do Adeli, bylo správné. Další den byl už mnohem náročnější. Dominička čekala spousta terapií. Mohli jsme si sami zvolit, v kolik hodin chceme začínat. Jelikož syn často vstává až kolem 8 h, rozhodla jsem se, že bude lepší začínat později. Proto nám terapie začínaly od 10h a končily v 17h, což bylo velmi náročné. Dominiček měl v rehabilitačním programu logopedii, manuální terapii, stimulační boty, magnetoterapii, biofeedback, kryokontrastní terapii, neurofyziologické cvičení Adeli a masáž.
Od první chvíle jsme si zamilovali logopedii. Dominička měla na starost velmi příjemná a usměvavá logopedka. Už při první návštěvě mi ukázala, že má syn zkrácenou levou část obličeje, a velmi zkrácený horní ret, zkoušela stimulovat reflexní body na tváři, na což syn moc nereagoval, při dýchání měl většinou pootevřená ústa a trochu vypláznutý jazyk, také měl problémy s únikem slin z úst. Kvůli tomu, že přijímá potravu pouze přes nasogastrickou sondu, tak má potlačený kousací reflex. Byla jsem z toho velmi špatná, protože jsem netušila s čím vším má Dominiček problémy a že pokud by se nezačalo s logopedií, tak by vše bylo daleko horší. Žádný z lékařů v ČR nás bohužel nikdy k logopedovi neposlal a mě nikdy nenapadlo, jaké to může mít následky. Všechny tyto problémy by se postupem času bez vhodné péče více a více zhoršovaly a já jsem moc šťastná, že mi v Adeli vše vysvětlili a postupně učili, jak vše napravit. Logopedická cvičení probíhala v zábavném duchu. Logopedka se vždy soustředila na uvolnění a protažení zkrácených obličejových svalů formou masáží jak prsty, tak různými logopedickými pomůckami. Postupně se mu snažila obnovit kousací reflex opět různými pomůckami. Rovněž Domískovi zkoušela dávat jídlo a pití různých příchutí (např. Nutelu, přesnídávky, gumové bonbony, džusy, citronády atd.). Byla jsem neskutečně moc šťastná, když mi logopedka řekla, že je v Domískovi velký potenciál k tomu, aby se vše napravilo. Také mi doporučila vyzkoušet jiný způsob komunikace (Tobii – počítač řízený očima), jelikož neumí vyjádřit souhlas nebo nesouhlas slovy, což je při logopedii také velmi důležité a ne každý logoped by Dominička právě kvůli tomu přijal. Logopedie mu velmi prospívala a už po pár dnech u něho byly vidět malé pokroky, které se každým dnem této terapie zvětšovaly. Dominiček byl moc šikovný a snažil se spolupracovat, i když se mu občas něco nelíbilo a dal nám to také najevo svým zamračeným pohledem Během všech cvičení jsem se snažila, vše co nejlépe naučit, abychom mohli s logopedií doma pokračovat. Při posledním cvičení jsem byla mile překvapena, když mi logopedka řekla v čem všem se Dominiček zlepšil. Jeho pravá strana úst a tváře začala více reagovat na reflexní body a částečně se mu zlepšil kousací reflex, což byly úžasné zprávy. Levá část je trochu lenivější, ale na tom doma určitě zapracujeme. Nebylo to však jediné, v čem se můj šikulka díky logopedii zlepšil. Zesílil se mu horní ret, který měl na začátku ochablý, daleko méně dýchá pusou, takže už méně otevírá ústa a nevyplazuje tak na mě moc jazyk Téměř úplně přestal slintat. Také začal postupně vydávat nové zvuky a to mi udělalo moc velkou radost. Bylo by úžasné zase slyšet Dominička mluvit. Co mi však úplně vyrazilo dech a spadla mi úžasem brada až na zem bylo, když Domískovi logopedka přiložila k puse píšťalu a Dominiček na ní nejdříve s pomocí a pak i sám několikrát opakovaně zapískal. Byl to pro mě neskutečně silný zážitek, který se jen těžko dá popsat slovy.
Další z terapií byl Biofeedback. Je to terapeutická metoda, která umožňuje regulaci frekvencí elektrické aktivity mozkových vln využitím speciálního počítačového programu. Ten převádí snímanou aktivitu mozku (EEG) do jednotlivých prvků počítačové hry, která zobrazuje informace o úspěšnosti tréninku pomocí grafiky a zvuků. Tuto terapii Dominiček podstoupil několikrát a dobře na ni reagoval. Většinu výsledků měl v normě, což mi udělala obrovskou radost, protože se tímto potvrdilo, že Dominiček vnímá a že se dokáže i soustředit.
Dále podstoupil magnetoterapii a stimulační boty. Tyto dvě terapie měl každý den.
Velmi jsme si také oblíbili manuální terapii, kterou vedl neurolog. Jedná se svým způsobem o reflexní terapii a o protahování a rovnání celého těla. Tuto terapii Dominiček podstoupil 5x a celkem dobře ji snášel. Pan neurolog byl velmi příjemný a pěkně se synem komunikoval.
Kryokontrastní terapie spočívala v tom, že mu po dobu 1 min dávali ledové zábaly na lýtka, zadní stranu stehen a předloktí. Po jedné minutě se na stejná místa přiložily na 20 minut teplé zábaly. Tuto terapii měl každý den před cvičením.
Jednou z nejdůležitějších částí rehabilitačního programu bylo neurofyziologické cvičení Adeli, které měl Dominiček každý den po dobu 2 hodin. Náš tým syna vždy pečlivě protáhnul, což trvalo zhruba 80-90 minut. Ze začátku to bylo pro Dominička velmi bolestivé, protože měl dost zkrácené svaly a šlachy a proto měl také velmi omezený rozsah pohybu. Když jsme odjížděli do Adeli, myslela jsem si, že je Dominiček protažený a rozcvičený a tím i připravený na těžší cviky. Před Adeli jsme totiž dojížděli na intenzivní rehabilitace do Zlína a také jsme měli terapeuta, který k nám dojížděl domů. Hned při prvním cvičení nám vedoucí rehabilitačního týmu však řekl, že měl Dominiček velmi špatnou rehabilitační péči a že nemá vůbec zpevněné ani protažené svalstvo a má zkrácené všechny šlachy a tím i špatnou pohyblivost kloubů. Museli tak v Adeli začínat od nuly. Nebudu popírat, že jsem z toho byla dost špatná, protože jsem celou dobu žila v přesvědčení, že má Dominiček rehabilitační péči na dobré úrovni. Dalším velkým překvapením pro mě bylo, když mi neurolog řekl, že syn nebude cvičit v oblečku Adeli kvůli skolióze 4. stupně, při kterém je obleček Adeli zakázaný. Skoliózu by mu to ještě více zhoršilo. Sám byl velmi překvapen z toho, že Dominiček už v podobném oblečku cvičil v jednom rehabilitačním centru v ČR. Obleček mu sice neurolog úplně nezamítnul, ale podmínkou je zpevnit a posílit svalstvo trupu a také zlepšení skoliózy, která je hlavním problémem. Proto bylo cvičení zaměřené na kompletní protažení a posílení svalstva horních i dolních končetin a trupu. Byla jsem v úžasu z množství cviků, které s Domískem dělali. Spoustu z těchto cviků jsem ani nikdy předtím neviděla. Mnohdy to pro mne bylo velmi nepříjemné, protože Dominiček u cvičení naříkal kvůli bolesti z natahování zkrácených svalů. Každým dnem ale byly vidět pokroky a věděla jsem, že bez bolesti a naříkání to nepůjde. Dominiček byl ale moc statečný a naříkal jen při těžkých cvicích, kdy ho to muselo opravdu dost bolet. Je to můj statečný miláček a jsem na něj hrozně moc pyšná. Po 90 minutách kompletního protažení vždy ještě Dominiček cvičil v sedě na válci nebo na velkém míči. Při každém cvičení jsem se postupně učila jednotlivé cviky, abych s Dominičkem mohla pokračovat v rehabilitacích i doma, což je velmi důležité, aby se vše nevrátilo do původního stavu jako před cvičením. Vedoucí rehabilitačního týmu i neurolog mi toto zdůrazňovali. Protože kdybychom v rehabilitacích nepokračovaly i po návratů domů, musel by Dominiček při dalším pobytu v Adeli znovu vše absolvovat od začátku. Svaly i šlachy by se mu totiž opět zkrátily a ochably. S Domískem dělali i cviky vhodné ke zlepšení skoliózy. Od rehabilitačního týmu jsme získali mnoho informací, ať už se jedná o vhodné cviky na mobilizaci a skoliózu tak i doporučení vhodné matrace a jiných pomůcek. Vedoucí týmu nám vysvětlil i správný způsob použití fixních ortéz na končetiny i trup. Během jednoho z posledních cvičení jsem si mohla sama vyzkoušet na Dominičkovi všechny cviky, za což jsem velmi ráda. Každý cvik jsem si pro jistotu pečlivě natáčela i na video.
Jsem neskutečně šťastná, že mohl Dominiček podstoupit 14 denní pobyt v Adeli. Za těchto 14 dní dokázal udělat mnohem větší pokroky, než za několik let cvičení u nás. Velmi jsem se těšila na výstupní prohlídku, na které se mělo zjistit, jak velké pokroky udělal. A já byla opravdu velmi šťastná, když jsem se dozvěděla výsledky. Dominičkův rozsah pohyblivosti kloubů ať už v zápěstí, v loktech, ramenou, kyčlích, kolenou atd. se zlepšil až o desítky stupňů. Měla jsem slzy v očích, když jsem viděla, že všechna ta dřina, kterou musel Domísek zvládnout, měla smysl a výsledky se dostavily tak rychle.
Po každém cvičení si Dominiček zaslouženě užíval hodinovou masáž na uvolnění svalů a každý druhý den měl k masáži navíc ještě bahenní zábaly na loktech a kolenou.
Dva týdny utekly strašně rychle a nám se v Adeli moc líbilo. Dominiček se zlepšil nejen po fyzické stránce, ale také po stránce mentální. I přesto, že byl každý den velmi unavený, bylo na něm poznat, že je opravdu šťastný. O to více jsem šťastná, že jsme se rozhodli pro Adeli, protože je to bezkonkurenčně nejlepší rehabilitační centrum, které jsme kdy navštívili. Získali si nás nejen profesionální péči, ale také lidským a přátelským přístupem. Kdykoli jsme potřebovali s čímkoli poradit, věnovala se nám okamžitě naše asistentka. Po celou dobu pobytu se během cvičení chodil na Dominička dívat neurolog, který nás také přijímal. Zajímal se průběžně, jaké pokroky udělal a domlouval další terapie s vedoucím fyzioterapeutem našeho týmu. Každý krůček vpřed mě přesvědčoval o správnosti výběru terapie. A každý malý pokrok mě přesvědčoval o tom, že se budeme snažit do Adeli pravidelně vracet, protože vím a na vlastní oči jsem se přesvědčila, že terapeutický program v Adeli Dominičkovi hodně pomohl a pomoct může ještě daleko více. Vedoucí našeho týmu i neurolog nám dali naději, že Dominiček může udělat ještě mnohem větší pokroky (sedět bez opory, postupná vertikalizace a chůze), jen každá vhodná terapie má svůj čas. Podle doporučení neurologa je vhodné pobyt v Adeli opakovat každé 2-3 měsíce a já udělám vše, co je v mých silách, abych to Dominičkovi umožnila.
Ráda bych také poděkovala všem sponzorům, kteří 1. pobyt v Adeli Dominičkovi umožnili. Splnili jste náš sen a dali Domískovi šanci postupně se začleňovat do normálního života. Z celého srdce Vám moc děkujeme. Budeme neskutečně moc vděční za jakoukoliv další pomoc, aby Dominiček mohl absolvovat další pobyty v Adeli. Ještě jednou děkujeme.
Na závěr bych z celého srdce ráda poděkovala Adeli Medical Center také za to, že Dominička jako JEDINÉ rehabilitační centrum vůbec přijali. I přesto, že s dětmi na trvalé kyslíkové terapii neměli velké zkušenosti, tak v tom pro ně nebyl žádný problém a nebáli se toho. Nebýt Adeli, tak bych nemohla synovi poskytnout rehabilitace na tak profesionální úrovni a on by neměl možnost udělat tak velké pokroky. Za vše Vám moc děkujeme.

POMOHLI NÁM :

 
 
 
 

 

 
 

domisek.cz


Vsevjednom.cz